Květen je krásným rozpukem přírody. Uklidňující zeleň ještě zkrášlí sněhobílé květy ovocných stromů. Zrána nás již nějaký čas zdraví ptáci. Ve dne zachytí lidské ucho hukot včelstva, které pilně pracuje pro zimní měsíce. Slunce nejen kouká do našich oken, ale dokáže prohřát nejednu zimomřivou bytost. Sklonek dne je v režii malých zpěváčků, kteří svými koncerty volají k Hospodinu.
Květen nabízí možnosti výletů. Kdo by nebyl natěšený? Panoramata zbarvené přírody či krásné památky totiž skýtají příslovečnou náplast na všední školní povinnosti. Děti tak mnohdy pookřejí před smrští přicházejících zkoušek a písemek.
Venkov žije v tomto časovém období sázením brambor (nezřídka to bývalo kolem 1. máje), prací v sadech i na záhoncích v zahradách. Pozorným jedincům, bloumajícím k večeru přírodou, neuniká vůně pokosené trávy, kterou nasávají plnými doušky. Přes den pro změnu nejeden nos zachycuje aroma opylených květů.
Tento ještě jarní měsíc máme spjatý se svátkem našich rodiček: Dnem matek. V květnu i přes pověrčivost bývají krásné svatby. Důvod je prostý, má přece svátek (celý měsíc) maminka všech maminek: Maria.
Zajisté nám ještě vytanou na mysl májové pobožnosti, 1. svaté přijímání a … slavnost Seslání Ducha svatého. Budeme mít možnost krásně vše prožít. Májové pobožnosti můžou být našim „dárkem“ Panně Marii. Prvokomunikanty a jejich slavnost můžeme „podepřít“ modlitbami k Duchu svatému, aby rozněcoval jejich srdce láskou. Kéž tak zatouží po častém svatém přijímání. A o Svatodušních svátcích můžeme všichni prosit o široké srdce, dokořán otevřené bližním, Marii a Bohu.
P. Jan
Mana č. 5