Kolik nadšení přináší rodičům narození dítěte. Neviňátko dokáže odzbrojit i velké tvrďáky. Leda bezcita by tu dokázal ubližovat a snad jen tyran zabíjet bezbranné…
Jelikož jsou nemluvňata tak křehká, nemůžeme s nimi zacházet hrubě. Sama o sobě vzbuzují soucit. Kupodivu i bručoun se usměje, jakmile spatří rozzářená kukadla batolete. A nejeden dospělý objeví, že dokáže být něžný. Zvláště, když konejší dítě. Miminko dokáže probudit nesobeckou lásku u svých rodičů. Dospělí se pak dokážou doslova rozdávat, vždyť maličké potřebuje tolik času, pozornosti a péče. A spánek, odpočinek, zábava a koníčky mnohdy závisí na zdraví, povaze, různých potřebách a celkové pohodě malého tvorečka.
Je-li větší rodina, vícero dětí, pak rodiče nesou přirozeně větší břemeno. Tatínek s maminkou sdílejí radosti a bolesti svých „princezniček a princů“. Odměnou je jim úsměv, pokrok v motorice či pohled na rozkošně spící dítě…
Bůh to geniálně vymyslel. Přicházíme na svět bezmocní, abychom u druhých probudili lásku a něžnost. Dítě je darem rodičům a rodiče jsou darem pro dítě. Vzájemně se potřebují a doplňují.
I Ježíš přišel na svět do lidské rodiny. Maria s Josefem Jej přijali celým srdcem. Proto i v nesnázích a protivenstvích zakoušeli Boží pomoc a ochranu. Kristus se narodil jako bezmocné Dítě, aby nás vyburcoval k něžnosti a vzájemnosti. Kéž ho přijmeme jako Maria a Josef. A pak bude i v našich rodinách požehnání a láska.
Pokojný a požehnaný rok 2012 přeje všem čtenářům Many o. Jan.
Mana č. 1/2012