Květen je krásným rozpukem jara. Probuzená příroda vytahuje svá „esa“. Promenáduje se různými odstíny zeleně na loukách, v sadech i v lesích. Okouzluje nás bílá barva rozkvetlých stromů v zahradách i ve volné přírodě. Rozevřené květy jakoby vysílaly signál. Kvetoucí příroda přivolává na pomoc měsíc, dešťová mračna, slunce, vítr…
U větru se na moment zastavme. Čím je užitečný? Ochlazuje, zahřívá a osvěžuje přírodu i člověka. Čeří hladiny vod. Pohání mlýny. Posouvá lodě (plachetnice). Opyluje květy. Češe kadeře vlasů. Očesává stromy: ovoce, listí či jehličí. Chladí horkou polévku. Osušuje slzy…
Pohyb vzduchu je pro nás víc než žádoucí. Mezi větrem a duchem najdeme zvláštní spojitost. Slovo „duch“, hebrejsky „ruah“, totiž původně znamená pohyb vzduchu, dech anebo také vítr.
Vítr je „nespoutanou mohutností“. Oč více to můžeme říci o Duchu svatém. Působí svobodně a vane, kam chce, jak říká Písmo svaté. Má i další pojmenování: Přímluvce, Utěšitel, Duch Pravdy, Duch Kristův, Duch Páně, Duch Boží, Duch slávy či Duch zaslíbení.
Kolik je v pojmenováních pro Ducha svatého povzbuzení. A co teprve v reálu: kolik útěchy, posily a světla Duch Boží přináší. Duchovní člověk často vzývá Ducha svatého. Ví, že se nemůže spolehnout jen na svůj rozum a síly. Prosí proto na každém kroku o jeho pomoc, posilu, povzbuzení a přímluvu. Touží po jeho světle. Nechává se jím vést. A nesmírně dychtí po jeho lásce.
Duch svatý se neplete, nezavádí na scestí, nespoutává. Duch svatý nám odkrývá hlubiny Boží i pravdu o sobě. Maria je nám vzorem spolupráce s Duchem svatým. Ona bedlivě naslouchala jeho vnuknutím. A nikdy toho nelitovala…
U příležitosti svatodušních svátků přeji všem čtenářům Many, ať Duch svatý uchvátí naše srdce. Nebraňme se mu. A nebudeme litovat…
o. Jan
Mana č. 5/2012